Vesna Walden Hajkova

dokumentární fotografie

FOTOGRAFUJE: reportáže z cest (treky, výpravy, charitativní mise), dokumentární fotografie z akcí (koncerty, festivaly, divadla), sociální tematika, městská a přírodní zákoutí, aktivity dětí (hry, tábory, dokumenty školního prostředí), příroda, akty a portréty. 

První fotoaparát jsem dostala, když mi bylo 7, šlo o  ZENIT, legendární plastovou krabičku ruské výroby na svitkový film. Možná si vzpomenete: jeho možnosti se omezovaly na nastavení páčky na mráček, hlavu či krajinu. Napadlo to nejspíš mého dědu zubaře a vášnivého amatérského filmaře. Jeho kameru „osmičku“ jsem obdivovala a schovávám dodnes. První obstojnou fotku jsem pořídila v 16 letech na hřbitově u  školy. Od té doby jsem fotit nepřestala. Kvůli zkouškám na fotografickou školu jsem rok úporně studovala optiku a chemii. Díky souhře náhod, štěstí na dobré lidi a svému nadšení jsem se do 20 let technicky naučila vše o focení na kinofilm a vyvolávání v temné komoře. Tu jsem milovala, míchala své chemikálie a tónovače a ztrácela v ní pojem o čase. Měla jsem ráda svůj ateliér v Holešovicích, takzvaný Modrý pokoj, a vzpomínky na období prochozené po Praze se stativem na ramenou, vytváření portrétů i produktových fotografií na zakázku s tehdy omezenou technikou a nutností vtipné improvizace, jsou jedny z mých nejhezčích. 
Později jsem vzala na milost i fotografii digitální. Baví mě retuše, fotokoláže, veškeré možnosti práce s obrazem v PC. 
Fotografie je pro mě, ač neverbálním – úžasně  výmluvným – a nádherným způsobem dokumentování reality, prožitků a podoby života a lidí, který mě nikdy nepřestane fascinovat a být mi bytostně vlastní.